V našich obchodech se vyskytuje pod nesprávným názvem čínské zelí. Pekingské zelí tvoří hlávky, zatímco čínské zelí má volné tužší listy. Nejvíce se pekingské zelí skutečně pěstuje kolem Pekingu. Od l9.století je známo v Evropě a teprve několik desetiletí u nás.
Pekingské zelí je nízkoenergetická zelenina, 1 kg má 665 kJ. Je to i vitaminózní druh – mladé čerstvé listy mají 36 – 80 mg vitaminu C ve 100 g – víc než citrony, obsahuje i karoten, niacin, vitaminy Bl, B2 a jiné. Z minerálních látek obsahuje velmi mnoho draslíku, také vápníku, hořčíku, železa, síry, malé množství sodíku aj. Obsahuje protisklerotické složky a látky s hojivým účinkem na zažívací trakt.
V kuchyni nejlépe upravujeme příčně nakrájené listy na křehký salát. Dá se také vařit, dusit, zapékat, připravovat z něho polévky, do čínských pokrmů atd.
Méně obvyklý salát připravíme z 400 g nakrájeného pekingského zelí, 4 lžic sójových klíčků, z 6 ředkviček (nebo kus bílé japonské ředkve) pokrájených na plátky, 50 g rozinek spařených vroucí vodou a pak namočených do 2 lžic citrónové šťávy. Vše smícháme a přelijeme zálivkou ze lžíce citrónové šťávy, lžíce oleje, lžičky sójové omáčky, stroužku česneku (utřeného) a špetky čínského pětikoření (nemáme-li, pak dáme zázvor).